Pátý díl bude o depresi, zmaru a temnotě. Desek není mnoho, ale o to jsou hutnější a výživnější. Za poslední rok sbírka nejlepší hřbitovní i záhrobní tématiky, rámovaná černokovem, funeral doomem, post metalem a H. P. Lovecraftem.

QUERCUS - Vereferum

Morbivod mě vždycky míjel. I když oba žijeme po téměř stejnou dobu ve stejném městě, jeho tvorba se mi vždy obloukem vyhýbala. QUERCUS jsou výjimkou. Pro mě jednoznačně to nejlepší, co jsem kdy z jeho produkce slyšel. Funerální doom, kterému dominují varhany, mě neustále svojí náladou hází do hororové pohádky Panna a netvor od mistra Juraje Herze. Monumentální masiv z katedrály a plačící záhrobní kytary. Sedmá nahrávka QUERCUS je zdaleka nejdál z celé diskografie jak po stránce hudební, zvukové i vizuální. Všechno zapadlo tam, kam má.

HNUS UMÍRAJÍCÍ - Hnus Umírající

Pohrobek mrkvového Satana, zvaného !ÚL.. Kdo zná minulost, nebude překvapen. Blackmetalová řemeslná poctivost, české texty, důraz na čitelné melodické linky a povětšinou střední tempa. Pekelná pětka dokáže i po odchodu Zubucha držet srozumitelnost a poetičnost v textech balených do infernálního skřehotáku a stejně tak atmosféru. Nádavkem je tu stále několik důležitých míst, ke kterým se budete rádi vracet.

DROM/BLUES FOR THE REDSUN - Fullmoon Alchemy Narcotic Session

DROM se rozhodli udělat skoro dvacetiminutovou litanii se zvukem, který lze označit za to nejvzdušnější, co jsem z jejich útrob slyšel. Na žádné jiné jejich desce nezní liberecké bažiny tak vodnatě. Zvukové odtučnění ale neznamená, že tu DROM nedokáží pracovat s osudovostí a tíživostí, ba naopak. Atmosféra úplňkové půlnoci nikdy neměla lepší zvukovou kulisu. BLUES FOR THE REDSUN tu jsou ve své klasické poloze. Šestnáctiminutový riffový válec ohlodaný na kost. Hudební úmor, infikovaný prašivinou.

POSTCARDS FROM ARKHAM – Øakvyl

Deska, na které se z Frodysova one man projektu stala plnohodnotná kapela s regulérními členy. Přísaha na artefakty H. P. Lovecrafta stále trvá a stejně tak určitá stylová neukotvenost, která v sobě integruje black metal, post rock i papundeklové klávesové stěny. „Øakvyl“ rozhodně stojí za zmínku díky cílevědomosti a ambicím, bohužel jim v cestě stojí dvě hlavní překážky. Zvuk a nesoudržnost. I tak tu jednoznačně má tato výjimečná deska své místo.